Elektrárna

První vodní dílo, jez a vodní mlýn na Jizeře v Dražicích, vzniklo někdy v době stavby dražického zámku koncem 13. nebo začátkem 14. století. Nejstarší písemná zpráva o něm pochází z roku 1340, druhá z roku 1397, kdy mlýn vlastnil jeden z nejvyšších úředníků Českého království, Petr z Kosti a z Vartenberka. Z roku 1599 se zachovala zpráva, že Pavel Pavlach, mlynář ze mlýna dražického žádal o přijetí do služby ve mlýně Podstupenském, kde v té době mlynařil Kryštof.

Pak nastala dvě století dlouhá pauza, kdy se o dražickém mlýnu nikde nepíše a mlýn přecházel z ruky do ruky. Mezi zaznamenanými jsou Libštejnové, majitelka horeckého panství Anna Arnoldiová, hraběnka Polyxena Alžběta Desfoursová. Poslední jmenovaná roku 1743 prodala „zděný mlýn v Dražicích za 1 900 zlatých Janu Ziegelheimovi.“ Tímto aktem se stal mlýn svobodným, zůstala pouze povinnost odvádět úroky do pokladny vrchnosti v Horkách.

I další majitelé mlýn vylepšovali. Když jej v červnu roku1845 kupoval Stanislav Benešovský, musel za něj zaplatit 38 tisíc zlatých ve stříbře. Po zrušení poddanství roku 1848 odpadlo i poslední břemeno, povinnost placení úroků horeckému panství.

V roce 1876 mlýn koupil Josef Kysela a roku 1891 jej rekonstruoval na velký umělecký válcový mlýn a rozšířil o pekárnu. Místo vodních kol nechal namontovat dvě Girardovy turbiny, každou o výkonu 40 HP a průtoku 3,5 m3/s. Jedna turbina poháněla mlýn a druhá dynamo. Jeho montáž, stejně jako instalaci svítidel a elektrického vedení provedla firma Františka Křižíka. Podle záznamu dodala i 70 žárovek. Těsně před Vánocemi uzavřela vdova po Josefu Kyselovi smlouvu, a na Silvestra roku 1899 jej včetně pekárny a 160 korci pozemků prodala za 160 tisíc zlatých hospodářskému družstvu „OBILNÍ SKLADIŠTĚ, UMĚLECKÝ VÁLCOVÝ MLÝN A PEKÁRNA V DRAŽICÍCH NAD JIZEROU, spol. s r.o.“

Představenstvo družstva na mimořádné valné hromadě konané 6. března roku1910 rozhodlo o stavbě hydroelektrárny a změně názvu na: „OBILNÍ SKLADIŠTĚ, UMĚLECKÉ VÁLCOVÉ MLÝNY, PEKÁRNA a ELEKTRÁRNA v DRAŽICÍCH, zapsané společenstvo s ručením omezeným.“ Projekt na montáž turbin zpracovala firma J.C.Bernard, Martínek a Česák, elektrickou část včetně dvou generátorů Elektrotechnická a.s. dříve Kolben a spol. v Praze, elektrická vedení a instalace v jednotlivých obcích vyprojektoval prof. ing. Karel Novák. Práce šla až neuvěřitelně rychle. “Elektrotechnická a.s. dříve Kolben” již 17. května 1910 oznámila, že stavba elektrárny je dokončena a že zkoušky elektroinstalací trojnásobným napětím dopadly úspešně. Se souhlasem okresního hejtmanství byla elektrárna uvedena do zkušebního provozu 15. srpna roku 1910 a po ní pak postupně rozvodné sítě, transformátory a instalace v jednotlivých obcích. Kolaudace probíhala ve dnech 6. až 14. prosince roku 1911 a dne 12. května udělilo pražské místodržitelství „Koncesi k provozování družstevní elektrárny v Dražicích za účelem výroby a prodeje elektrického proudu pomocí sítě.”

V dubnu roku 1998 vodní elektrárnu s příslušenstvím, přilehlým ostrovem kupuje naše společnost SP Dražice s.r.o. od Družstevního kombinátu Dražice nad Jizerou. Velice záhy je zahájena rozsáhlá rekonstrukce, která mimo jiné zahrnuje také stavbu obslužného mostu přes odváděcí kanál pro potřeby přístupu těžké techniky k budově elektrárny a jezu. Dvě původní soustrojí Francisových turbín o instalovaném výkonu 2x180kW jsou zaměněny čtyřmi moderními plně automatizovanými soustrojími přímoproudých turbín typu Semi–Kaplan od firmy Hydrohrom Strženec o instalovaném výkonu 4x160kW s celkovou hltností 26m3/s. Zkušební provoz byl zahájen v prosinci roku 1998 a kolaudačním rozhodnutím Okresního úřadu Mladá Boleslav ze dne 17.1.2001 bylo uděleno povolení k trvalému provozu.


 

Komentáře nejsou povoleny.